ANTEPEDIUM
Má se za to, že bylo vyrobeno chebskými klariskami pro hradní kapli a později bylo věnováno kostelu sv. Jodoka.
Es wird vermutet, dass er von den Egerer Klarissen für die Burgkapelle angefertigt und später der Kirche St. Jodok übergeben wurde.
Jeho šířka přesahuje 2 m, výška je 90 cm. Jedná se o látku bohatě vyšívanou skleněnými perličkami.
Červené perličky jsou z korálů. V horní řadě je znázorněno 14 poprsí, ve střední řadě deset postav a stejný počet postav ve spodní řadě. Mezi postavami stojí sloupy, nahoře propojené stylizovanými oblouky. Dále je zdobí ražené stříbrné pozlacené plíšky s řadou motivů – rozetami, sluníčky, svastikami říšskými orly a znakem města Chebu. V hořejší části je řada písmen, která ale nedává smysl. Při nějaké opravě v minulosti byly přišity náhodně, bez znalosti textu a některá písmena se snad i ztratila. Takže původní text už zůstane asi záhadou navždy.
Chebské antipedium je unikátní artefakt, unikátní přinejmenším ve střední Evropě. Prohlédnout si ho lze v Chebském museu.
Es ist über 2 m breit und 90 cm hoch. Es handelt sich um einen reich mit Glasperlen bestickten Stoff. Die roten Perlen sind aus Korallen gefertigt.
In der oberen Reihe befinden sich 14 Büsten, in der mittleren Reihe zehn Figuren und in der unteren Reihe die gleiche Anzahl von Figuren. Zwischen den Figuren stehen Säulen, die am oberen Ende durch stilisierte Bögen verbunden sind. Sie sind außerdem mit geprägten, vergoldeten Silberplättchen mit verschiedenen Motiven verziert – mit Rosetten, Sonnenblumen, Hakenkreuze, Reichsadler und dem Wappen der Stadt Eger. Im oberen Teil befindet sich eine Reihe von Buchstaben, die jedoch keinen Sinn ergeben. Bei einer Reparatur in der Vergangenheit wurden sie willkürlich und ohne Kenntnis des Textes aufgenäht, und einige Buchstaben könnten verloren gegangen sein. Der ursprüngliche Text wird also wahrscheinlich für immer ein Rätsel bleiben.
Das Egerer Antependium ist einzigartig in Mitteleuropa. Sie können es im Egerer Museum besichtigen, wo es ausgestellt ist.
Chebské intarsie
Už v roce 1390 jsou v Chebu jmenováni tři truhláři. Truhlářský cech ale zakládají truhláři až roku 1482 spolu s kloboučníky.
Egerer Intarsien
Schon im Jahre 1390 werden in Eger drei Tischler genannt. Die Tischlerzunft wurde aber erst 1482 von den Tischlern zusammen mit den Hutmachern gegründet.
V 17. a 18. století dochází v Chebu k rozvoji truhlářského umění nazvaného chebská intarsie. Vedle využití barvy dřeva jako u obvyklé intarsie jsou vsazována nejen dřeva
ovocných stromů, ebenu ale i slonoviny, upravených vyřezáváním, jedná se tedy o vložky s reliéfem, dnešními slovy o 3D intarsie. Reliéfní intarsie byly charakteristickým znakem tzv. chebských „truhel“ (»Egerer Kästen«). Vedly ke všeobecné oblibě tohoto nábytku, který se zařadil do dějin oboru. Vystavuje ho řada světových museí.
Výrobky chebských uměleckých truhlářů byly často bohatě zdobené skřínky a sekretáře. Motivy výzdoby byly antické a biblické náměty, historická témata nebo významné osobnosti.
Je zřejmé, že produkty byly drahé, neboť jejich výroba byla časově náročná. Zákazníky byli bohatí lidé, šlechtici, duchovní a mohovití měšťané, ale i vládnoucí osoby. Častým zákazníkem byl chebský magistrát. Tyto vysoce oceňované produkty místních řemeslníků používal jako dary k ovlivnění různých diplomatických jednání.
Vyniklo několik truhlářských rodin. Uveďme aspoň některé:
Rodina Eck byli potomci Petera Ecka, tovaryše z Norimberku,
Im 17. und 18. Jahrhundert entwickelte sich in Eger eine Tischlerkunst – s. g. Egerer Intarsie. Neben der Nutzung des Fournier wie bei den üblichen Intarsien werden Obstbaum-, Ebenholz und Elfenbein eingelegt, die durch Schnitzereien verändert werden, sodass es sich um Reliefeinlagen handelt (heute konnte man das als 3-D-Einlegearbeiten bezeichnen). Diese waren ein charakteristisches Merkmal der sogenannten »Egerer Kästen«. Führten zur allgemeinen Beliebtheit dieser Möbel, die Teil der Geschichte der Branche geworden sind. Sie sind in vielen Museen der Welt ausgestellt.
Die Produkte der Egerer Kunsttischler waren oft reich verzierte Schränke und Sekretäre. Die Motive der Dekoration waren antike, biblische und historische Themen oder wichtige Persönlichkeiten.
Natürlich waren die Produkte teuer, denn ihre Herstellung war zeitaufwendig. Die Kunden waren reiche Leute, Adlige, Geistliche und Bürger sowie Herrscher. Der Egerer Magistrat war ein häufiger Kunde. Die hochgeschätzten Produkte der lokalen Handwerker wurden als Geschenke verwendet, um verschiedene diplomatische Verhandlungen zu beeinflussen.
Mehrere Tischlerfamilien taten sich besonders hervor. Um nur einige zu nennen:
Die Familie Eck stammte von Peter Eck ab, einem Gesellen aus Nürnberg, der in seiner Heimatstadt keine Stelle fand und nach Eger kam. Gelernter Zimmermann arbeitete auch als Bildhauer.
který nenašel v domovském městě uplatnění a přišel do Chebu. Šikovný truhlář uplatnil se i jako sochař. Dřevěnou sochu, která stála na náměstí před pozdější kamenným Rolandem,vytvořil on.
Rodina Haberstumpf byli potomci Tobiase, syna truhláře Niklase Haberstumpfa, truhláře z Prahy, který se usadil v Chebu. Další významnou rodinou z hlediska chebských intarsií byla rodina Haberlitz. Voják Hans Haberlitz zůstal v Chebu koncem třicetileté války a stal se zedníkem, syn byl též zedníkem a až vnuk Kaspar se stal truhlářem. Hans Adam Bauer, truhlář z Mitwitz (asi 100 km západně od Chebu) se oženil s dcerou chebského tkalce lnu. Bauer po sobě uměleckých výtvorů moc nezanechal, zdá se, že se zabýval běžnou truhlařinou, ale jeho potomci už obohatili významně obor.
Er schuf die hölzerne Statue, die auf dem Marktplatz vor der späteren steinernen Roland stand.
Die Haberstumpfs waren Nachkommen von Tobias, dem Sohn von Niklas Haberstumpf, einem Prager Tischler, der sich in Eger niederließ.
Familie Haberlitz ist eine weitere für die Egerer Intarsienkunst wichtige Familie. Der Soldat Hans Haberlitz blieb am Ende des Dreißigjährigen Krieges in Eger und wurde Maurer. Sein Sohn war ebenfalls Maurer und erst der Enkel Kaspar wurde Tischler. Sein Sohn Niklas setzte das Handwerk fort und ist als Schöpfer eines vierbeinigen Tisches mit Einlegearbeiten für die Stadt urkundlich erwähnt.
Hans Adam Bauer, ein Zimmermann aus Mitwitz (etwa 100 km westlich von Eger), heiratete die Tochter eines Egerer Leinenwebers. Bauer hinterließ nicht viel künstlerisches Werk, es scheint, dass er sich mit gewöhnlichen Tischlerarbeiten beschäftigte, aber seine Nachkommen haben dieses Gebiet bereits erheblich bereichert.
Špitály, chorobince,
chudobince a sirotčince
Hospitäler, Krankenhäuser,
Armen- und Waisenhäuser
Už roku 1256 je písemně zmíněn takový ústav – Hospital blahoslavené Panny, založený a spravovaný Řádem německých rytířů. Židovský špitál – seelhof – je doložen roku 1364 v listině Karla IV. Roku 1467 vznikl domov pro staré muže, tzv. Bruderhaus Jakob (Domov Bratrstva sv. Jakuba). V témže roce je zaznamenán „lazaret ve Školní ulici, kterému se říká selhaus a kam se dávají nemocní lidé“. V polovině 16. století byl u kostela sv. Jodoka zřízen chudobinec a na počátku 17. století lazaret pro nakažlivé choroby.
Domy pro malomocné, případně infekční nemocné, se zakládaly dále od města, ale u cest, neboť zčásti byly odkázány na milodary cestujících. Z konce 13. století je znám první chorobinec – dům malomocných (Siechenhaus) u Sv. Kříže, a v polovině 15. století je zaznamenán druhý v místech dnešní Myslivny.
Písemné zmínky z konce 14. a 16. století. připomínají i péči o děti. Počátkem 18. století byl zřízen sirotčinec pro dvanáct dětí. Po určitou dobu byl sirotčinec i v domku u Mlýnské brány – bývalém bydlišti chebského kata . Moderní sirotčinec byl otevřen roku 1904.
Od roku 1839 stála v dnešních Komenského sadech Měšťanská nemocnice. Měšťanská nemocnice během 19. století přestala dostačovat potřebám. Roku 1910 byla otevřena nová moderní Všeobecná nemocnice s infekčním pavilonem.
Schon im Jahre 1256 wird eine solche Einrichtung schriftlich erwähnt – das Hospital der Seligen Jungfrau, das vom Deutschen Ritterorden gegründet und verwaltet wurde. Ein jüdisches Krankenhaus – der Seelhof – wird 1364 in einer Urkunde von Karl IV. erwähnt. Im Jahr 1467 wurde ein Heim für alte Männer, das Bruderhaus Sct. Jakob, gegründet. Im selben Jahr wird ein „Krankenhaus in der Schulstraße, das Selhaus genannt wird und in das man die Kranken legt“ erwähnt. In der Mitte des 16. Jahrhunderts wurde bei der Kirche St. Jodok ein Siechenhaus eingerichtet und zu Beginn des 17.
Weiter entfernt von der Stadt wurden Häuser für Leprakranke oder ansteckende Patienten eingerichtet.
Aus dem Ende des 13. Jahrhunderts ist das Siechenhaus für Leprakranke am Heiligen Kreuz bekannt, und Mitte des 15. Jahrhunderts wird ein zweites an der Nürnberger Strasse.
Schriftliche Aufzeichnungen aus dem späten 14. und 16. Jahrhundert belegen die Betreuung von Kindern. Zu Beginn des 18. Jahrhunderts entsteht ein Waisenhaus für zwölf Kinder. Eine Zeit lang gab es auch ein Waisenhaus im Haus am Mühlentor. Das moderne Waisenhaus wurde 1904 eröffnet.
Seit 1839 befand sich das Städtische Krankenhaus im Schillerpark. Im Laufe des 19. Jahrhunderts genügte das städtische Krankenhaus nicht mehr den Bedürfnissen der Bürger, und 1910 wurde ein neues, modernes Allgemeines Krankenhaus mit einer Infektionsabteilung eröffnet.
Měšťanská nemocnice byla přestavěna a byla tu umístěna Lesnická škola
Roku 1841 zahájila provoz nová vojenská nemocnice, ta však nepatřila k zařízením města.
Das städtische Bürgerkrankenhaus wurde umgebaut für die Forstschule.
Das im Jahr 1841 eröffnete neue Militärkrankenhaus gehörte jedoch nicht zu den städtischen Einrichtungen.
Bezirkssiechenhaus
(Okresní sociální domov)
V letech 1928/29 byl na jižním svahu hory Spitalberg postaven okresní chudobinec podle plánů mezitím zemřelého architekta Oskara Rösslera z Reichenbergu Liberce. Náklady činily přes 7 milionů korun.Domov byl otevřen 16. března 1930 a poskytoval ubytování, plnou péči a léčbu sto padesáti starým potřebným obou pohlaví. Město Cheb mělo vzhledem ke svému daňovému zatížení právo na obsazení poloviny míst v domově.
Toto sociální zařízení bylo vybudováno podle nejmodernějších zásad, které odpovídaly požadavkům doby. Domov měl ústřední topení, koupelny, osobní i nákladní výtahy, moderní kuchyně, prádelny a sušárny.« (Dobový tisk)
Architekt bral v úvahu také sociální potřeby obyvatel. Velkoryse řešená hala, do níž se vchází pilířovým portálem, byla po stranách vybavena dvěma krby a naproti vchodu kašnou s bronzovou sochou.
První změna nastala roku 1949, kdy byla přidělena budova nemocnici. Byla do ní přestěhována veškerá péče o pacienty s plicními onemocněními a byla označena jako pavilón TRN. Větší rekonstrukcí prošla budova roku 1967, kdy byla přistavěna čistící stanice. Přechodně sem bylo přestěhováno i infekční a kožní oddělení.
Po 1989. roce zde snad byly kanceláře, různí právníci, stanice Radio Egrensis apod.
Je velice pěkné a záslužné, že na konec budova slouží víceméně původnímu účelu.
Působí zde společnost Amica AMICA CENTRUM s.r.o. – léčebna dlouhodobě nemocných a domov pro seniory v Chebu.
Její činnost je záslužná sama o sobě, ale je jí možno přičíst k dobru že také zachránila významnou chebskou budovu ze třicátých let XX. století.
Bezirkssiechenhaus
In den Jahren 1928/29 wurde am Südhang des Spitalberges das Bezirkssiechenhaus nach den Plänen des dazwischen verstorbenen Architekten Oskar Rössler aus Reichenberg errichtet. Die Kosten betrugen über 7 Millionen Kronen.
Das Heim wurde am 16. März 1930 eröffnet und bot einhundertfünfzig älteren bedürftigen Personen beiderlei Geschlechts Unterkunft, umfassende Pflege und Behandlung. Aufgrund ihrer Steuerlast hatte die Stadt Eger das Recht, die Hälfte der Plätze im Hause zu belegen.
Diese soziale Einrichtung wurde nach den modernsten Grundsätzen gebaut, die den Anforderungen der damaligen Zeit entsprachen. Das Heim verfügte über Zentralheizung, Bäder, Personen- und Lastenaufzüge, moderne Küchen, Wasch- und Trockenräume.“ (Zeitgenössische Presse)
Der Architekt berücksichtigte auch die sozialen Bedürfnisse der Bewohner. Die großzügige Halle, die man durch ein Säulenportal betritt, wurde mit zwei Kaminen an den Seiten und einem Brunnen mit einer Bronzestatue ausgestattet.
Die erste größere Veränderung erfolgte 1949. Das Gebäude wurde dem allgemeinen Krankenhaus übergeben. Die gesamte Versorgung lungenkranker Patienten wurde dorthin verlegt. Im Jahr 1967 wurde das Gebäude umfassend renoviert und um eine Reinigungsanlage ergänzt. Auch die Stationen für Infektionskrankheiten und Hautkrankheiten wurden vorübergehend dorthin verlegt.
Nach 1989 beherbergte das Haus verschiedene Büros, Anwälte, Sender Radio Egrensis u.v.a.
Es ist sehr schön und lobenswert, dass das Gebäude am Ende doch noch seinem ursprünglichen Zweck dient. Jetzt betreibt die Gesellschaft AMICA CENTRUM s.r.o. hier ein Krankenhaus für Langzeitkranke und ein Altenheim.
Ihre Tätigkeit ist an sich schon verdienstvoll, aber es ist ihr auch zu verdanken, dass so ein bedeutendes Gebäude aus den Dreißigerjahre für die Zukunft gerettet wurde.
Stavební rozvoj v XIX. století
Die bauliche Entwicklung
im XIX. Jahrhundert
Zrušením chebské pevnosti roku 1808 započalo odstraňování pevnostních prvků. Měšťané si mohli dokonce zakoupit věž, ovšem s povinností ji snížit do výše domu. Likvidací pevnostních staveb se uvolnily pozemky, které bylay poměrně laciné. Výstavba i bytová se začala šířit za sevřený okruh středověkého města. Dalšímu rozvoji přispělo i zavedení železnice. Vzhledem k tomu, že do Chebu nakonec vyústily tři tratě (roku 1870 trať z Karlových Varů, 1872 z Plzně, 1883 z Norimberka) bylo zde postaveno veliké reprezentační trojnádraží.
Mit der Aufhebung der Egerer Festung im Jahr 1808 begann die Beseitigung der Festungselemente. Die Bürger konnten sogar einen Turm kaufen, allerdings mit der Auflage, ihn auf die Höhe des Hauses zu senken. Durch die Beseitigung der Festungsanlagen wurden Grundstücke frei, die relativ billig waren. Das Bauen und Wohnen begann sich über die engen Grenzen der mittelalterlichen Stadt hinaus auszudehnen. Auch die Einführung der Eisenbahn trug zur weiteren Entwicklung bei. Da schließlich drei Eisenbahnen Eger erreichten – die Sächsische Eisenbahn und die Bayerische Königliche Eisenbahn (1865) sowie die Österreichische K.u.K. Bahn von Karlsbad (1870) und von Pilsen (1872) – wurde hier in einem schrittweisen Ausbau ein repräsentatives »Dreierbahnhofgebäude« mit großen technischen Anlagen errichtet.
Představu o Chebu v první polovině 19. století si můžeme udělat na podkladě Heroldova modelu z roku 1850.
Einen Eindruck von Eger in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts vermittelt das Modell von Herold aus dem Jahr 1850.
V horním (jižním) konci náměstí byl odstraněn dům, zbourána hradba a zasypán příkop. Propojením přes Englergasse se náměstí s nádražím propojilo Nádražní ulicí (dnes Svobody). Tím se otevřel prostor jižně a západně pro výstavbu rodinných domů, vilek apod. Východním směrem zpočátku omezovala trať, nádraží, překladiště apod., severním pak řeka a svah. Ale později se město začalo rozvíjet i těmito směry. Nádraží představovalo pátou bránu Chebu.
Am oberen (südlichen) Ende des Marktplatzes wurde ein Haus entfernt, die Mauer abgerissen und der Graben zugeschüttet. Durch eine Verbindung durch die Englergasse wurde der Marktplatz durch die Bahnhofstrasse (heute Svoboda Straße) mit dem Bahnhof verbunden. Dadurch wurde im Süden und Westen Platz für den Bau von Häusern, Villen usw. freigelegt. Die östliche Richtung war zunächst durch die Bahnlinie, den Bahnhof, den Bahnübergang usw. begrenzt, die nördliche durch den Fluss und den Hang. Später begann sich die Stadt aber auch in diese Richtungen zu entwickeln. Der Bahnhof war das fünfte Tor von Eger.
1828 byla postavena nová střelecká klubovna před Mlýnskou branou (hala přistavěna v roce 1870),
1828-29 státní gymnázium (místo staré latinské školy),
1839 stará pěchotní kasárna na Smetanově ulici,
1839 v témže roce také dvě kamenná schodiště z Kasárního na Kostelní náměstí
1839 stará vojenská nemocnice na dnešním náměstí Balthasara Neumanna,
1843 Děkanství
1857 budova okresního finančního úřadu před Horní branou (MÚ 26. dubna);
1858 Bruderhaus na místě bývalé synagogy, pozdějšího kostelíku Navštívení panny Marie v Jakubské, který se zřítil v roce 1839;
1863-64 Viadukt a nádraží,
1864 evangelická fara a školní dům (přístavba 1908),
1871 evangelický kostel Pokoje
1871 také tělocvična v ulici Sládkova, postavená na základech zde plánovaného židovského chrámu, (základy byly zakoupeny městem)
1873-74 školní budova Rudolfina v téže ulici;
1874 budova divadla,
1879 výstavba nového hřbitova na Karlovarské ulici;
1880 budova pojišťovacího spolku sv. Floriána (26. dubna 10)
1885 na náměstí budova chebské Spořitelny na místě „Goldener Sonne“ a přilehlé nárožní budovy „Türkenkopf“, která 2. listopadu 1883 vyhořela,
1866 „stará“ kasárna Landwehru před Horní branou;
1887 pomník císaře Josefa na náměstí,
1891 škola U Horni brány (2. ZŠ),
1892 synagoga (stála naproti Městské knihovně),
1892 v tomto roce byla také provedena rozsáhlá rekonstrukce s novou konstrukcí klenby a brány v arciděkanském kostele;
1895 „nová“ kasárna Landwehru;
1898 budova Egerländer Spar- und Vorschussverein – Chebského spořitelního a záložního spolku (roh Valdštejnovy a Obr. brigády);
1898 v tomto roce byl také postaven železný most U Mostní brány
1899 stavba Obchodní a živnostenské komory (v roh Školní a Sládkovy);
1900 stavba budovy Egerer Eskompte-Gesellschaft (Chebské eskomptní společnosti), dnes Č. Spořitelna, roh Májové a Svobody
1902 školní budova v Karlova 17,
1903 sirotčinec před Mostní branou;
1904-05 nová budova trestního soudu s věznicí před Horní branou;
1904 azylový dům sv. Jodoka;
1907 budova Rakousko-Uherské banky, (roh Obrněné brig. a 26. dubna 20)
1828 das neue Schützenhaus vor dem Mühltor (Saal zugebaut erst 1870),
1828-29 das Staatsgymnasium (anstelle der alten Lateinschule),
1839 die alte Infanteriekaserne in der Schiffgasse, im selben Jahre auch die beide Steintreppen vom Kasernenplatz zum Kirchenplatz und das alte Militärhospital am heutigen Balthasar-Neumann-Platz,
1843 die Dechantei;
1857 das Gebäude der Finanz-Bezirksdirektion vor dem Obertor;
1858 das Bruderhaus anstelle der ehemaligen Synagoge und der späteren im Jahre
1839 eingestürzten Maria-Heimsuchungskirche in der Brudergasse;
1863-64 Viadukt und Bahnhof, in diesem Jahre noch das evangelische Pfarr- und Schullhaus (Zubau 1908),
1871 die evangelische Friedenskirche, im selben Jahre auch die Turnhalle in der
1871 eröfnete Opitzstrasse, an den von der Stadt angekauften Fundamenten des hier projektiert gewesenen jüdischen Tempels;
1873-74 das Schullhaus Rudolfinum in derselben Strasse;
1874 das Theatergebäude,
1879 Anlage des neuen Friedhofes an der Karlsbader Strasse;,
1880 das Gebäude des Versicherungsvereines Skt. Florian;
1885 das Gebäude der Egerer Sparkassa an Stelle der am 2. November 1883 abgebranten »Goldener Sonne« und des anstoßenden Eckhauses, des »Türkenkopfes«,
1866 die »alte« Landwehrkaserne vor dem Obertor;
1887 Kaiser-Josefs-Denkmal am Marktplatze,
1891 die Obertorschule,
1892 der israelitischer Tempel,
1892 wurde auch die große Renovierung mit neuer Konstruktion des Gewölbes und der Tore in der Erzdekanalkirche durchgeführt;
1895 die »neue« Landwehrkaserne
1898 das Gebäude des Egerländer Spar- und Vorschussverein;
1898 in diesem Jahre auch Bau der Eisernen Brucktorbrücke,
1899 das Gebäude der Handel- und Gewerbekammer in der Opitzstrasse;
1900 das Gebäude der Egerer Eskompte-Gesellschaft,
1902 das Schullhaus in der Schmerlingstrasse,
1903 das Waisenhaus vor dem Brucktor;
1904-05 das neue Strafgerichtsgebäude mit Gefangenhaus vor dem Obertor;
1904 Asylhaus Skt. Jodok;
1907 das Gebäude der Österreichisch-Ungarischen Bank
1907 Slavnostní otevření Egerer Hütte se konalo 16. července. Chatu postavila sekce »Eger und Egerland« Německého a rakouského alpského spolku.
1908-10 okresní nemocnice před Horní branou;
1909-10 školní budova na náměstí Balthasara Neumanna,
1909-10 veřejná knihovna financovaná Dominikem Kreuzingerem (otevřena 12. února 1911)
1913-14 konečně nová pěchotní kasárna před Mostní branou
1907 Am 16. Juli fand die feierliche Einweihung der Egerer Hütte statt. Gebaut von der Sektion „Eger und Egerland“ des Deutschen und Österreichischen Alpenvereins
1908-10 das Bezirkskrankenhaus vor dem Obertor;
1909-10 das Schullhaus am Balthasar-Neumann-Platz,
1909-10 die von Dominik Kreuzinger gestiftete und am 12. Feber 1911 eröffnete Volksbücherei,
1913-14 endlich die neue Infanteriekaserne vor dem Brucktor
Ta doba však měla i své stinné stránky. Bouráno bylo někdy bezohledně. Zmizela věž Mlýnské brány, věž Horní brány, Felsenturm (Skalní věž), Walkerturm (Valchařská věž). Roku 1814 magistrát dokonce vypsal pozemek, na kterém se nacházely zbytky Václavského hrádku, k propachtování na šest let bezplatně, s tím, že v té době budou odstraněny všechny trosky.
Doch diese Zeit hatte auch ihre Schattenseiten. Der Abriss war manchmal rücksichtslos. Der Turm des Mühlentors, der Turm des Oberen Tors, der Felsenturm, der Walkerturm verschwanden. 1814 bot der Magistrat sogar das Grundstück, auf dem sich die Überreste der Wenzelsburg befanden, für sechs Jahre unentgeltlich zur Verpachtung an, unter der Bedingung, dass alle Ruinen in dieser Zeit beseitigt werden würden.
V Chebu se ve stoletích střídala období stavebního rozvoje i úpadku. Velkým rozvojem se např. vyznačovalo 13. století, kdy došlo k rozšíření Chebu o »Nové město«. Fází živého rozvoje bylo více. Zde připomeňme aspoň stavby 19. století (viz výše).
In Eger wechselten sich im Laufe der Jahrhunderte Perioden der baulichen Entwicklung und des Niedergangs ab. So war das 13. Jahrhundert durch eine große Entwicklung gekennzeichnet, als Eger durch die „Neue Stadt“ vergrößert wurde. Es gab mehrere Phasen einer lebhaften Entwicklung. Erinnert sei hier zumindest an die Bauten des 19. Jahrhunderts (siehe oben).
Konec II. sv. války
Ende des II. Weltkrieg
Poválečný letecký snímek Chebu nám dává poměrně přesný obraz poškození města.
Je zřejmé, že spojenecké nálety se zaměřily na nádraží, trať a viadukt, na průmyslovou oblast před viaduktem a na oblast letiště.
Bombardování bylo poměrně přesné, mimo vymezenou oblast dopadlo málo bomb.
Die Luftaufnahme von Eger aus der Nachkriegszeit vermittelt uns ein ziemlich genaues Bild von den Schäden an der Stadt.
Es ist klar, dass die alliierten Luftangriffe auf den Bahnhof, die Eisenbahn und das Viadukt, das Industriegebiet vor dem Viadukt und das Flughafengelände gerichtet waren.
Die Bombardierung war ziemlich genau, und nur wenige Bomben fielen außerhalb des festgelegten Gebiets
Nádraží Cheb
Na místě vybombardovaného nádraží byly postaveny dvě dřevěné stavby – restaurace a nouzová odbavovací budova. Koncem padesátých let a začátkem šedesátých začalo k nám jezdit už více cizinců. Hrozila mezinárodní ostuda – i kvůli stavu historického města, nejen kvůli nádraží. Roku 1956 se začal připravovat projekt nového nádraží, stavba byla dokončena v roce 1962.
Bahnhof Eger
An der Stelle des zerbombten Bahnhofs wurden zwei Holzgebäude errichtet – ein Restaurant und ein Gebäude für die Notabfertigung. Ende der 1950er und Anfang der 1960er Jahre kamen immer mehr Ausländer zu uns. Eine internationale Blamage drohte – auch wegen des Zustands der historischen Stadt, nicht nur wegen des Bahnhofs. Im Jahr 1956 begann man mit der Ausarbeitung des Projekts für einen neuen Bahnhof, dessen Bau 1962 abgeschlossen wurde.
Tragická doba pro město byla doba poválečná.
Útěk, vyhnání a odsun původního obyvatelstva, nájezdy zlatokopů, zanedbaná údržba, bezdůvodné bourání vedly k všeobecnému chátrání a rozpadu historické památky.
Die Nachkriegszeit war eine tragische Zeit für die Stadt.
Die Flucht, Vertreibung und Umsiedlung der einheimischen Bevölkerung, Überfälle von Goldgräbern, vernachlässigte Instandhaltung und ungerechtfertigter Abriss führten zum allgemeinen Verfall und Zerfall des historischen Denkmals.
Rekonstrukce Chebu
Rekonstruktion von Eger
»… v úvodní zprávě k zahájení rekonstrukce, označující datum přijetí vládního usnesení o rekonstrukci Chebu ze 7. března 1956 za historický mezník v dějinách starobylého Chebu je zdůrazněno zachování románské dispozice Jehlářského náměstí, které v té době již bylo demolováno.« (Dr. Jaromír Boháč) .
» … im einleitenden Bericht zum Beginn des Wiederaufbaus, der das Datum der Verabschiedung des Regierungsbeschlusses über den Wiederaufbau von Eger am 7. März 1956 als „historischen Meilenstein in der Geschichte des alten Eger“ bezeichnet, wird die Erhaltung der romanischen Anlage des Naglersplatzes hervorgehoben, die zu diesem Zeitpunkt bereits abgerissen wurde.“« (Dr. Jaromír Boháč)
V prvním období po druhé světové válce se v Chebu vydatně bouralo, ale příliš mnoho se toho nepostavilo. V padesátých letech započala takzvaná rekonstrukce historického Chebu. Hned zpočátku ale byla zbourána zástavba na románském půdorysu předhradí, která historicky patřila k nejstarším a nejcennějším (zeleně). Další domy nebyly opraveny podle požadavků památkářů, ale nahrazeny domy stojícími převážně na odlišných půdorysech a o jiných výškách (zeleně obrys). Podobně se pak postupovalo v celé historické oblasti.
In der ersten Zeit nach dem Zweiten Weltkrieg wurde viel demoliert, aber es wurde nicht viel gebaut. In den 1950er-Jahren begann die sogenannte Rekonstruktion des historischen Eger. Zunächst wurden jedoch die Gebäude auf dem romanischen Grundriss der Vorburg , die historisch zu den ältesten und wertvollsten gehörten, abgerissen (grün). Andere Häuser in diesem Bereich wurden nicht nach den Vorgaben der Denkmalschützer instand gesetzt, sondern durch Häuser ersetzt, die meist auf anderen Grundrissen und in anderen Höhen standen (grüner Umriss) . Ein ähnliches Verfahren wurde dann im gesamten historischen Gebiet angewandt.
S koncem druhé světové války přechodně narostl v Chebu (ale i na Chebsku) počet obyvatel (vojáci, vracející se z války, uprchlíci z východních oblastí). Odhady mluví v Chebu o číslech vyšších až o dvacet tisíc oproti počtu z roku 1930.
Pak ale v důsledku »útěku, vyhnání a odsunu« byl ve městě větší počet prázdných bytů než přišlo do Chebu rodin dosídlenců. Ti, pokud zůstali, pochopitelně dali přednost bytům v novějších domech a vilám na předměstích. Byty ve vnitřním městě byly jednak menší, jednak nebyly po válce v dobrém stavu. A neobývané rychle chátraly. Starý historický Cheb se začal rozpadat. Vyskytly se dokonce plány Cheb s výjimkou několika budov zbourat a vystavět zde sídliště pro horníky ze Sokolovska.
Mit dem Ende des Zweiten Weltkriegs stieg die Bevölkerung von Eger vorübergehend an (aus dem Krieg zurückkehrende Soldaten, Flüchtlinge aus den Ostgebieten). Schätzungen in Eger sprechen von bis zu zwanzigtausend Personen mehr als im Jahr 1930.
Doch dann gab es infolge von »Flucht, Vertreibung und Aussiedlung« mehr leere Wohnungen in der Stadt als Neusiedlerfamilien nach Eger kamen. Wenn sie blieben, zogen sie natürlich Wohnungen in neueren Häusern und Villen in den Vorstädten vor. Die Wohnungen in der Innenstadt waren kleiner und befanden sich nach dem Krieg in keinem guten Zustand. Und die unbewohnten Wohnungen verfielen schnell. Das alte historische Eger begann zu bröckeln. Es gab sogar Pläne, Eger bis auf wenige Gebäude abzureißen und eine Wohnsiedlung für Bergarbeiter aus Falkenau zu errichten.
(Roku 1951 byl připraven a v lednu 1952 schválen Zastavovací-asanační plán Stavoprojektu Praha. A v prosinci 1962 byla předložena Zastavovací studie vytvořená Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů.)
Ochrana významných staveb, důležitých prvků, historických disposic byla od počátku nevalná (viz osud románské zástavby před hradem), ale zdá se že ta snaha časem upadala ještě více. Leckde se nedodržovala frontová linie budov, počet pater, výška domů.
Asanační plán prakticky celého historického města zpracoval komunální Stavomat v roce 1949. Počítal se záchranou nejstarších částí zástavby – tzv. předhradí, a nejstarší, románské zástavby – Enten-, Finken-, Naglergasse (Kachní, Neznámá, Jehlářská ulice) a Naglersplatz – Jehlářské náměstí. Jenže když se v Praze jednalo o důležitosti zachování zástavby na původním románském půdorysu, byla už většina předhradí zbourána.
(Im Jahr 1951 wurde ein Entwicklungs- und Sanierungsplan erstellt und im Januar 1952 vom Stavoprojekt Praha genehmigt. Und im Dezember 1962 wurde eine Entwicklungsstudie des Staatlichen Instituts für den Wiederaufbau von denkmalgeschützten Städten und Gebäuden vorgelegt.)
Der Schutz bedeutender Gebäude, wichtiger Elemente und historischer Anlagen war von Anfang an mangelhaft (siehe das Schicksal der romanischen Gebäude vor der Burg), aber es scheint, dass die Bemühungen im Laufe der Zeit noch mehr nachgelassen haben. Die Frontlinie der Gebäude, die Anzahl der Stockwerke und die Höhe der Häuser wurden an einigen Stellen nicht beachtet.
Schon 1949 wurde vom städtischen Bauunternehmen ein Sanierungsplan für praktisch die gesamte Altstadt erstellt.Er sah die Erhaltung der ältesten Gebäudeteile – der so genannten Vorburg – und der ältesten romanischen Gebäude – Enten-, Finken-, Naglergasse, und Naglersplatz – vor. Als aber in Prag über die Bedeutung der Erhaltung der Bebauung auf dem ursprünglichen romanischen Grundriss diskutiert wurde, war der Großteil der Vorburg bereits geschliffen worden.
Ve Smetanově ulici nahrazují zbourané domy paneláky. Jako první byl zbourán dům 109, kdysi hostinec U České Koruny (č. 109), v jehož sále koncertoval Bedřich Smetana (proto také byla Lodní ulice přejmenována na Smetanovu), ovšem místo původního hostince tam stojí panelák.
In der Smetana-Straße (frühere Schiffgasse) wurden die abgerissenen Häuser durch Betonfertighäuser ersetzt. Das erste Haus, das abgerissen wurde, war das Haus Nr. 109, das ehemalige Gasthaus U České Koruny, in dessen Saal Bedřich Smetana Konzerte gab (deshalb wurde die Schiffgasse in Smetana-Straße umbenannt), aber anstelle des ursprünglichen Gasthauses steht jetzt ein Plattenbau.
Na druhé, východní straně Kasárního náměstí byla zbourána skupina domů, mezi nimi i rodný dům evropsky proslulého stavitele a architekta Balthasara Neumanna.
Při demolicích zmizela také Vodní věž, významná památka středověkého opevnění města.
Auf der anderen, östlicher Seite des Kassernenplatzes wurde eine Gruppe von Häusern abgerissen, darunter auch das Geburtshaus des europaweit bekannten Baumeisters und Architekten Balthasar Neumann. Auch der Wasserturm, ein wichtiges Denkmal der mittelalterlichen Stadtbefestigung, verschwand bei den Abrissarbeiten.
Mezi Mincovní ulicí a gymnasiem bylo na západní straně ulice zbouráno čtrnáct domů bez náhrady a na východní straně pětadvacet domů bylo rovnou nahrazeno »paneláky«.
Byl zbourán blok staré Mincovny (sloužila jako hasičská zbrojnice) i zástavba dvora staré radnice. V neradostném výčtu by se dalo ještě dlouze pokračovat. Podle seznamu demolic z r. 1963 bylo z 2100 domů stojících v r. 1945 zbořeno 632.
Zwischen der Münzgasse und dem Gymnasium auf der Westseite wurden vierzehn Häuser ersatzlos abgerissen. Auf der Ostseite fünfundzwanzig Häuser durch »Plattenbauhäuser« ersetzt wurden
Der Block des alten Münzhauses (das als Feuerwache diente) wurde abgerissen, ebenso wie der Innenhof des alten Rathauses. Die freudlose Liste ließe sich beliebig fortsetzen. Laut der Abrissliste von 1963 wurden 632 der 2100 Häuser, die 1945 standen, abgerissen.
Do roku 1963 už byla Školní ulice celá zbourána, nová zástavba už byla »betonová«.
Mezi Mincovní ulicí a gymnasiem bylo na západní straně ulice zbouráno čtrnáct domů bez náhrady a na východní straně pětadvacet domů bylo rovnou nahrazeno »paneláky«.
